Zvukový procesor pro Jaroslavu

Zvukový procesor pro Jaroslavu

25 %
Celková potřebná částka 123 351 Kč
31 000 Kč
92 351 Kč

Žadatel

Jaroslava z Kyjova

Zvukový procesor slouží Jaroslavě již 13 let. Postupně se zhoršuje kvalita poslechu i porozumění řeči. Nový zvukový procesor je výkonnější, vodotěsný, dokáže přizpůsobit se akustickému prostředí, má možnost bezdrátové komunikace. Výměna zvukového procesoru se doporučuje už po deseti letech.

Využití prostředků

Celková cena procesoru je 297 000 Kč, zdravotní pojišťovna hradí 173 649 Kč.

Sbírka na pomoc Jaroslavě je dočasně pozastavena (z důvodu změny podmínek financování zvukového procesoru zdravotní pojišťovnou)

Popis projektu

Kolem třetího roku lékaři Jaroslavě diagnostikovali praktickou hluchotu. Rodiče Jaroslavy se nechtěli smířit s představou, že by dívenku umístili do internátu pro děti se sluchovým postižením, proto se přestěhovali do Kyjova, kde Jaroslava začala navštěvovat mateřskou školu a následně základní školu pro sluchově postižené. Jaroslava denně se učila vyvozovat hlásky, odezírat, správně vyslovovat, pracovala na rozšiřování slovní zásoby a správné. Jaroslava nosila sluchadla, která ji pomohla v orientaci.

Když bylo Jaroslavě 17 let, přestala slyšet úplně: „Jednoho dne, bylo to v pondělí 19. 9. 2000, jsem po malé infekci, cestou autobusem do školy přestala slyšet, přesně jsem poznala ten okamžik… Zkoušeli jsme sluch spravit léčbou, ale nic nepomohlo… V době, kdy jsem neslyšela vůbec nic, jsem byla nervózní, nevěděla jsem, co se kolem děje, informace jsem dostávala opožděně, učení ve škole bylo složité… Pracně vybudovaná řeč se začala rozpadat“.

Lékaři Jaroslavě doporučili kochleární implantát. Jaroslavu čekala náročná operace a nejisté výsledky. V devatenácti letech Jaroslava postoupila lékařský zákrok a po zahojení rány dostala i vnější část – řečový procesor. „Když jsem poprvé uslyšela zvuky, bylo to velmi dojemné až neuvěřitelné… Teprve v devatenácti letech jsem objevila úžasný svět zvuků a lidskou řeč. Když jsem poprvé uslyšela hlas svých rodičů a sestry, všichni jsme brečeli štěstím“. Nastala intenzivní rehabilitace, logopedická práce, Jaroslava se musela naučit poslouchat a zapamatovat zvuky, lidskou řeč. Navzdory náročnému období Jaroslava vystudovala školu a později ukončila i magisterské studium na vysoké škole.