Hrát se zdravým sportovcem mi dává víc

​Vášeň ke sportu se může zrodit z čehokoli, handicapovaný dvaadvacetiletý David se stal sportovcem díky svému strýci, který se vyučil zedníkem.

Při své práci si osvojil tenisový backhand. Jde prý o stejný pohyb jako při nahazování omítky. Nadšení pro stolní tenis přenesl i na svého synovce, ten je dnes v tomto sportu reprezentantem ČR.

David má nelehký úkol. Chtěl by se věnovat sportu, který tolik miluje. Není to ale snadné, cestu mu kříží tělesné postižení. Trpí totiž dysmelií, vrozenou vadou, která způsobuje, že má pravou nohu o 20 centimetrů kratší než levou. S tímto handicapem se stolnímu tenisu věnuje již jedenáctou sezonu a před pěti lety se dokonce dostal do národní reprezentace. Od té doby je veden v registru handicapovaných sportovců.

Student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě se ale svým handicapem nenechá omezovat, a tak hraje nejen s podobně znevýhodněnými hráči, ale také se zdravými: „Hrát se zdravým sportovcem mi dává víc, je to větší výzva, donutí mě to vybičovat se k lepšímu výkonu.“Soupeřit s hráčem bez omezení ale vyžaduje stoprocentní fyzičku. „Stejně tak, jako potřebuju ke hře ruce, potřebuju i nohy, hraju s protézou a je to o cviku. Stolní tenis je velmi dynamický sport, jezdím na kempy, kde trénujeme nejen fyzičku, ale i postřeh a rychlost. Zvítězit nad zdravým hráčem je otázka kombinace všech těchto dovedností. Dokážu tak vyhrát i s dysmelií.“

Davidův den se skládá z přednášek, tréninku a studia, na další aktivity nebo brigády nezbývá čas, a tak je financování studentského života složité. David pobírá invalidní důchod 1. stupně a nějaké peníze dostává od rodičů. Musí ale platit kolej, sportovní vybavení, členství ve sportovním klubu a dopravu nejen po Praze, ale i jízdné domů do Třibřich u Chrudimi, když jede navštívit rodiče a malého brášku. Peníze ze stipendia tak budou vítaným příspěvkem do rozpočtu mladého studenta a David je plánuje využít hlavně na studium a sport.

Pokud jde o budoucnost, je David realista. „Rád bych se stolnímu tenisu věnoval profesionálně. Pokud by se mi poštěstilo živit se sportem, pak by moje kariéra trvala maximálně patnáct let.“ Flintu do žita ale určitě nehází.„Jágrovi je přes čtyřicet a taky pořád hraje, tak uvidíme,“ říká optimisticky. Sportovec ale myslí na vše. Na FTVS studuje aplikovanou tělesnou výchovu a sport osob se specifickými potřebami a chtěl by se v tomto odvětví nadále rozvíjet. Bude ale jedním z průkopníků. Magisterské studium v tomto oboru zatím otevřeno je, ale historii u nás tento obor téměř nemá. Až David dokončí bakalářské studium, doufá, že navazující magisterský studijní program bude stále ještě otevřen. Uplatnit se na trhu práce však nebude lehké. David ale věří, že v České republice je potřeba pro handicapované sportovce vybudovat stabilní zázemí. To je jeho hnacím motorem. 

David je stipendistou Fondu vzdělání, společného projektu Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a ČSOB, který podporuje handicapované studenty