​Když jsem se dostal na vozík a mohl jsem sportovat, bylo to pro mě to nejlepši

​„Jaké jsou mé sny? Ani nevím, mám se skvěle!“odpovídá na mou otázku František Šindelář, kterému společnost Concur přispěla na nákup nového mechanického invalidního vozíku.

František Šindelář se narodil v roce 1982 a o dvacet let později se mu stala osudnou jeho láska k motocyklům. „21. června 2002 jsem v nočních hodinách havaroval. Při nehodě jsem si zlomil páteř a rozdrcené hrudní obratle mi nevratně poškodily míchu, následkem čehož mi ochrnuly dolní končetiny a v současné době jsem odkázán na invalidní mechanický vozík.“

Po operaci v Plzeňské fakultní nemocnici byl František převezen do Krajské nemocnice v Českých Budějovicích, kde ho čekala měsíční hospitalizace na traumatologii a další dva měsíce na rehabilitačním oddělení. Přes veškerou snahu lékařů se bohužel nepodařilo jeho zdravotní stav zlepšit.

„Po úrazu jsem byl nucen celkově změnit svůj přístup k životu a snažit se zařadit zpět do běžného života a každodenních činností.“

František už od malička tíhnul ke sportu a tak se hned po stabilizaci svého zdravotního stavu začal věnovat lehké atletice. Aby posílil horní partie těla, které nutně potřebuje k životu, začal navštěvovat i fitness centrum. Postupně se sport stával jeho největším koníčkem a podstatnou náplní jeho života.

„V roce 2005 jsme s kamarádem založili florbalové mužstvo SKV Králové České Budějovice, které se v roce 2006 stalo členem České florbalové federace vozíčkářů, kde působím mimo jiné i jako člen výkonného výboru. Pravidelně několikrát do roka se účastníme Vozíčkářské florbalové Fortuna ligy, kde se opakovaně umisťujeme na předních příčkách hodnocení. V září 2007 jsme se s naším mužstvem zúčastnili i 1. mezinárodního turnaje vozíčkářů ve florbale, kde jsme obsadili jako jediný český tým medailovou pozici.“

Kromě florbalu reprezentuje František Českou republiku také v basketbalu. Byl nominován do českého basketbalového týmu vozíčkářů a s ním absolvoval Mistrovství Evropy v Německu, kde získal cenné zkušenosti s hrou na mezinárodní úrovni. Poté odešel hrát profesionálně basketball do Itálie, kde působil 3 roky. Po ukončení angažmá v Itálii se zařadil do basketbalového klubu Brno Hobit a do florbalového oddílu UNITED České Budějovice.

Rozhovor s Františkem Šindelářem Františku, společnost Concur, která se pravidelně účastní charitativního běhu Nadace Olgy Havlové, Vám přispěla na koupi nové zdravotnické pomůcky. Jak Vám invalidní mechanický vozík vyhovuje?

Vozík je super! Musím říci, že jsem na pohodlnějším ještě neseděl! Je mnohem lehčí a hlavně stabilnější. Jsem za něj moc vděčný.

Řada lidí, která se ocitne na vozíčku, je nucena od základu svůj život přeskládat. Je to právě sport, který vám pomáhá lépe se začleňovat do společnosti?

Já jsem sportoval od malička a sport mě hodně naplňuje. Když jsem se dostal na vozík a mohl jsem sportovat, bylo to pro mě asi to nejlepší, co mi pomohlo.

Jste součástí týmu sportovců, kteří se také vypořádávají s podobným handicapem. Funguje mezi hráči vzájemná podpora nejen při hře, ale i poté, co zápas skončí?

Poznal jsem výborný kamarády a to i mimo hřiště. Často se potkáváme... Nevím jak to vysvětlit, jsou to prostě lidé, co žijí život naplno.

Hrajete florbalovou extraligu vozíčkářů za tým UNITED České Budějovice. Po zápase v pražském Radotíně se někteří muži z invalidních sportovních vozíků zvedli a odešli. Znamená to, že tým vždy doplňují i lidé bez handicapu?

Ano, podle pravidel může být na hřišti vždycky jeden zdravý hráč. Když florbal na vozíku začínal, bylo málo hráčů s postižením, tak jsme potřebovali tým doplnit a také jsme chtěli do florbalu na vozíku začlenit i hráče bez handicapu.

Na zápasy trénujete, posilujete fyzickou kondici, vylepšujete technické provedení hry. Jaké jsou Vaše sportovní cíle, ambice, sny?

Samozřejmě, že bychom chtěli vyhrát soutěž :-). Trénujeme dvakrát týdně, ale týmy se hodně vyrovnaly a bude to tento rok hodně těžké. Sny? Ani nevím, mám se skvěle! V rámci svého zdravotního postižení chci vést plnohodnotný život a dosáhnout co možná nejvyššího stupně samostatnosti a sociálního začlenění. Veškeré mé sportovní aktivity mi pomáhají zvýšit sebevědomí, utvářet můj sociální statut, rozvíjet a podporovat mé individuální zájmy a snižovat mou závislost na společnosti. Kvalitní sociální zázemí a psychická pohoda, k níž výrazně přispívá vykonávání běžných činností, ať už v zaměstnání nebo při sportovních aktivitách, dávají mému životu smysl...

Tereza Říčařová