PálavaRace 2019 pomáhá Alexandře

Letošní závod PálavaRace se znovu nesl v duchu pomoci potřebným. Krásných 10 000 korun darovali účastníci závodu a dalších 3 269 přispěli fanoušci a účastníci do kasičky. Výtěžek bude použit na nákup zvedacího zařízení pro Alexandru, která žije s těžkým zdravotním postižením. Děkujeme pořadatelům závodu manželům Janě a Tomáši Novotným a všem dárcům.

Více o pomoci Alexandře

Odkaz na fotografie ze závodu

Rozhovor s pořadatelem závodu PálavaRace Tomášem Novotným

„Člověk je od přírody stavěný k tomu, aby pomáhal,“ myslí si „železný muž“ Tomáš Novotný

Kdo se zajímá o triatlon, pro toho jméno Tomáše Novotného není neznámé. Už řadu let je organizátorem jednoho z významných závodů v Česku. A kdo se zajímá o dění ve Výboru dobré vůle - Nadaci Olgy Havlové (VDV), má jeho jméno spojené se sbírkami pro potřebné, na které Tomáš díky organizaci „železného muže“ už tři roky přispívá.  Proto také letos na Ceně Olgy Havlové získal Poděkování za finanční podporu.

Tomášovi bylo letos v květnu 40 let. Ke sportu byl veden odmalička a tzv. dlouhému triatlonu se věnuje dvanáctým rokem. Co je dlouhý triatlon? Nu, říká se mu „železný muž“ – závodník musí uplavat čtyři kilometry, pak nasednout na kolo a na něm ujet 180 kilometrů a na závěr přidá maratonský běh. To mohou zvládnout asi opravdu jen železní muži. Ten nejlepší na světě k tomu potřebuje 7 hodin a 40 minut, Tomáš to dal za deset a půl hodiny. „Teď, když jsem starší, jsem už pomalejší, ale nemám superzávodní ambice, chci si závod užít. Na zahraniční triatlony jezdím s rodinou a je to pro nás taková dovolená.“

Přestože vyhrávání není jeho prvořadým cílem, triatlon ho polapil. A to natolik, že se rozhodli s manželkou zorganizovat závody v tomto sportu na domácí půdě v Česku. První se konaly pod jejich záštitou v roce 2014 a od té doby se opakují každoročně. Peníze, které získají ze startovného, pak používají na zlepšování úrovně svých závodů. A nejen to – navíc díky nim pomáhají potřebným.

Jak vás napadlo spojit sport s charitou?“ ptám se. „Došlo k tomu asi před deseti lety,“ vzpomíná. „Nadace Leontinka hledala pro Jizerskou50 vodiče pro zrakově postiženého sportovce. Tento závod jsem jezdil a tehdy poprvé jsem si řekl, že nejde o můj výsledek, ale o dobrý pocit ze sportu − a nabídl jsem se, že pomohu.“ Tak se potkali s nevidomým Markem, dnes už jeho kamarádem. Nejdřív společně jezdili na běžkách, pak přešli na cyklistiku, neboť Marek je špičkový cyklista. „Nu a nakonec jsem přemluvil Marka na triatlon, který nás oba hodně chytil,“ vypráví.

A ta charita?“ vracím se k původní otázce. „Finanční sbírky spojené s námi pořádanými závody šly pro různé nadační fondy, spolupracujeme například s Tomášem Slavatou a podpořili jsme několik dětských domovů  a pomáháme, jak to jde. Když nám s organizací závodů začala pomáhat moje kamarádka Katka Kubínová a s ní i nadace VDV, logicky nás napadlo, že jim chceme jejich pomoc oplatit. Nejdřív jsme uspořádali sbírku přímo na místě triatlonu, do které přispívali účastnici závodů při placení startovného, a my jako pořadatelé jsme se ke sbírce připojili. Teď vybíráme finanční prostředky předem už při registraci. Zajímáme se o příběhy lidí, kteří potřebují pomoci. Letos jsme chtěli nechat na závodnících, aby si sami vybrali, kterého z potřebných chtějí podpořit. Nakonec jsme ale došli k tomu, že nejlepší cestou je celkovou vybranou částku předat VDV, který sám rozhodne, komu náš příspěvek usnadní život.“ (Za dva roky spolupráce s VDV se vybralo cca 80 tis. korun).

Tomáš chválí VDV za to, že přesně ví, kam vybrané peníze jdou a že ani koruna z nich se nepoužije na pokrytí provozu VDV. „Toho si velmi ceníme,“ říká. A už nezmiňuje, že jeho firma vloni i letos poskytuje parkování pro auto VDV v  garážích ve středu Prahy – a to zcela bezplatně.  

Loni v listopadu Tomáš havaroval na skůtru. Pět týdnů byl v umělém spánku, následující tři měsíce se mu snažili lékaři v Motole zachránit nohu, což se nepodařilo. Ani pravá ruka není funkční – na rozhovor přijel Tomáš na vozíku a podával mi ke stisku levou. „Bylo to těžké období pro mne i mou rodinu, neboť nebylo jasné, co bude dál. Moc mi v té době pomohla moje manželka, děti a kamarádi,“ říká s vděčností. A přiznává, že věří na osud. „Asi se to mělo stát, abych si uvědomil, že není kam se v životě hnát a pospíchat…

Zdá se to bizardní. Člověk, který dlouhodobě a bezvýhradně pomáhá ostatním, se najednou ocitne na druhém břehu lidí s handicapem. Toto slovo ale Tomáš neužívá – podle něj nejde o postižení, ale prostě o stav. Nezatrpknul, nelituje se a místo toho spřádá plány, co dál. Je jasné, že jeho životní priority se změnily. Avšak charita v nich stále má své místo. „Člověk je přece od přírody stavěný k tomu, aby pomáhal,“ tvrdí.

Tomášovým prvořadým úkolem je nyní vrátit se plně do života, který žili s rodinou před úrazem, a pokusit se oplatit poskytnutou podporu. Postupně plánuje i návrat ke sportu. „Dřív jsem to byl já, kdo povzbuzoval handicapovaného Marka k dalším výkonům. Teď se to obrátilo a je to on, kdo mi pomáhá s návratem. Naším vysněným cílem zůstává nominovat se jednou na mistrovství světa v triatlonu, které se pořádá na Havaji.

Moc vám, Tomáši, přejeme, aby se to podařilo!

Rozhovor vedla Irena Šatavová